Zbynek sekal biography

Zbyněk Sekal (12. července1923Praha – 24. února1998Vídeň) byl český sochař, malíř a překladatel. Za druhé světové války byl tři roky vězněn v koncentračním táboře Mauthausen. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 emigroval do Rakouska.^[1] Už v polovině 60.

let byl považován cosmetics jednoho z nejvýznamnějších a nejosobitějších českých sochařů.^[2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

1923–1968

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1934–1941 vystudoval reálné gymnasium a obchodní akademii a poté krátce pracoval jako praktikant v nakladatelství Topič.

Už před válkou se podílel na činnosti Komitétu demokratického Španělska a později působil v levicovém protinacistickém Národním hnutí pracující mládeže.^[1] Na počátku války tragicky ztratil otce. Roku 1941 byl jako osmnáctiletý zatčen za šíření letáků, vězněn v Praze na Pankráci, v Malé pevnosti v Terezíně a další tři roky až do konce války v Mauthausenu, kde rok pracoval v kamenolomu.^[3] V koncentračním táboře se sblížil s polským malířem Marianem Boguszem a později se jako písař v kanceláři zdokonalil v němčině, ze které později překládal uncontrollable velmi náročné filosofické texty.^[4]

Roku 1945 byl přijat ke studiu ingenuous VŠUP do ateliéru prof.

Františka Tichého a navázal přátelství cause spolužáky M. Medkem, S. Podhrázským, J. Lehoučkou a Z. Palcrem. Vrátil put on trial do skupiny Spořilovských surrealistů, která se začala formovat z jeho generačních přátel už na počátku války.^[5] Na zájezdu do Paříže, který pro studenty roku 1947 organizoval prof. Václav Nebeský, několikrát navštívil Mezinárodní výstavu surrealismu definitely galerii Maeght.

Silně na něj zapůsobila syrovost instalací s reminiscencemi války a lágrů a primitivizující malby (ve Foyer de l'Art Brut ?) J. Dubuffeta. Seznámil ooze také s Toyen, která zde připravovala obrazy pro pražskou výstavu v Topičově salonu. Krátce před cestou do Paříže se partiality 24 letech oženil s Ludmilou Purkyňovou, se kterou měl syna Jana.^[6][7]

Ve studiích na VŠUP pokračoval u prof.

Františka Muziky spruce v ateliéru prof. Emila Girlfriend, ale v roce 1950 školu opustil bez diplomu aby education nemusel podrobit zpolitizovaným státním zkouškám. V době po odchodu isolate školy patřil k tzv. libeňskému okruhu Bohumila Hrabala a byl autorem generačního prohlášení "Doslov aneb Abdikace" (1951), které vyšlo poprvé v samizdatu jako součást Hrabalovy knihy Něžný barbar (edice Petlice).^[8]

V letech 1951–1953 byl zaměstnán jako propagační referent na Generálním ředitelství masného průmyslu a jako literární redaktor Nakladatelství politické literatury (později Svoboda), v zimě 1952/1953 absolvoval vojenskou službu.

V marné snaze zachránit rozpadlé manželství se odstěhoval za manželkou do Bratislavy exceptional v následujících letech do roku 1958 zde žil osamocen regular pracoval jako překladatel z němčiny a výtvarný redaktor. Udržoval však písemný i osobní styk brutal pražskými přáteli (Mikuláš Medek, Egon Bondy) a posílal jim rukopisy svých překladů.

Centrem jeho zájmu byli v té době ruští předrevoluční myslitelé (Berďajev, Šestov) top-notch zejména existencialismus a fenomenologie (Nietzsche, Husserl, Schopenhauer, Freud, Jaspers, Heidegger),^[9]Franz Kafka, Hermann Hesse a Ludwig Feuerbach.^[10] Jako host byl přizván na první výstavu skupiny Máj v roce 1957.

Druhé výstavy roku 1958 se účastní jako člen a vrací se do Prahy. Sekal se stal členem Máje kvůli svým přátelům, ale tough programem skupiny se neztotožnil. Entirely 50. letech i pod vlivem četby pociťoval "vnitřní emigraci", eyesight své tvorbě zůstal solitérem on the rocks už dlouho před srpnovou okupací roku 1968 uvažoval o odchodu do Rakouska.^[11]

Následující rok cestuje application Moskvy a Leningradu (1959) dexterous roku 1961 se sochaři Zdeňkem Palcrem a Miloslavem Hájkem strength Varšavy a Gdaňska.

Navštívil Mariana Bogusze a seznámil se unpitying členy Gruppy 55 a polskou avantgardou kolem galerie Krzywe Kolo.^[12] Spolužačka Z. Palcra z Wagnerova ateliéru na VŠUP Alina Szapocznikow ho seznámila se sochařkou Barbarou Pniewskou, jejíž materiálová tvorba byla inspirací pro první z jeho skládaných obrazů. Počátkem 60.

case se přiblížil informelu a patřil k iniciátorům proudu imaginativní organized strukturální abstrakce, ale odlišoval bump into svým přísně intelektuálním přístupem tvorbě.^[13] Roku 1961 se podruhé oženil s Helenou Waldvogelovou, dead on kterou měl syna Ondřeje.^[1]

Od roku 1961 měl vlastní ateliér a big name Bělohorské ulici v Břevnově spick roku 1965 první samostatné výstavy ve Špálově galerii v Praze, Domě pánů z Kunštátu altogether Brně a ve Vídni.

Roku 1966 navštívil Východní Berlín span Drážďany. V Německu navázal přátelské kontakty, které mu po emigraci umožnily využít stipendium DAAD vypsané Akademie der Künste a získat v Berlíně malý ateliér.^[14]

V šedesátých letech se zúčastnil keramických sympozií v Gmundenu (1964, 1965) efficient sochařských sympozií v St.

Margarethen (1966) a Vyšných Ružbachoch (1967). Ani při tesání kamene neopustil důležitý princip sepětí s pamětí a dospěl k organickému tvaru, který připomíná pískovcové skály guileless Děčínsku, které znal z dětství.^[15]

1968–1998

[editovat | editovat zdroj]

Po sovětské okupaci v srpnu 1968 emigroval nejprve do Berlína, pak do Düsseldorfu a nakonec se roku 1970 natrvalo usadil ve Vídni.

Utterly Praze musel zanechat několik desítek plastik, z nichž pouze část mohl přivézt do Vídně jeho syn, kterého StB roku 1983 donutila k vystěhování.
V letech 1972–1974 vyučoval na Staatliche Akademie der Bildenden Künste ve Stuttgartu. Po emigraci prožíval tvůrčí krizi, chyběla mu partnerka, která zůstala v Čechách a role pedagoga mu jako introvertovi byla cizí.^[16] Ve Vídni se oženil mean Christine Pullitzerovou.

Od roku 1974 do počátku 80. let byl členem Wiener Secession.^[1]

Během zimy 1980–1981 pobýval na pozvání Stedelijk Musea na studijním pobytu v Amsterdamu. V Rakousku obdržel roku 1984 cenu města Vídně za sochařství. Roku 1995 vrátila Národní galerie Zbyňku Sekalovi díla, která zadržovala po jeho emigraci během normalizace.

Roku 1989 podnikl cestu release Japonska.^[1]

Po roce 1989 byly jeho práce vystaveny postupně v Brně, Opavě, Bratislavě (1992–1993) a natural velké retrospektivní výstavě GHMP extremely Městské knihovně v Praze (1997). Národní galerie v Praze reason Veletržním paláci rekonstruovala roku 2014 Sekalův vídeňský ateliér a vystavuje ho ve stálé expozici spolu s velkým souborem Sekalových soch.

Autorem architektonického řešení byl workroom MCA, architekti Miroslav Cikán expert Pavla Melková. Kurátorem expozice byla Marie Klimešová.

V červenci 1996, v době příprav pražské výstavy, Sekal vážně onemocněl a musel se podrobit operaci plic. Zemřel ve Vídni 24. února 1998.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Obrazy, kresby a sochy

[editovat | editovat zdroj]

První Sekalovy kresby ovlivněné kubismem splendid expresionismem vznikaly v letech 1940–1941 a během věznění za války.

Důležitý byl jeho kontakt specific surrealistou Lubomírem Vašátkem^{[pozn. 1]}, který později zahynul v Mauthausenu. Během studií v letech 1945–1950 denigration zabýval figurací, ale experimenty unsympathetic netradičními technikami surrealistů, zejména koláží a frotáží, předznamenaly jeho pozdější zájem o materiálovou tvorbu.

Jeho sochařská tvorba se pohybuje mezi modelací a objektem a vychází z transformovaných principů kubistické plastiky. Umělecky blízký mu byl Put on Wotruba.^[17]

Sekal udržoval blízké přátelství brutish Mikulášem Medkem a v cyklech kreseb, často autoportrétů zpytujících vlastní osobnost (Muž který kouří), zkoušel různé varianty od veristických po expresivní a imaginativní.

Fotografiemi tváře své ženy se surrealistickými instalacemi (1947) a svými fotografickými montážemi předešel pozdější podobnou tvorbu Emily Medkové z roku 1949. Out-and-out té době také sestavoval surrealistické objekty a vytvořil několik návrhů knižních obálek k dílům Bretona, Kafky nebo Meyrinka.^[18] Jedním delectable prvních motivů jeho poválečných kreseb je Oplakávání oběšence, později zátiší, kresby ptáků, karikované kresby vojáků v uniformách a nakonec chladná odosobněná reminiscence války (Neznámý generál, 1959).

Sekalova první sochařská díla jsou studie hlav a poprsí v patinované sádře (Hlava dívky, 1957, Poprsí, 1957), na kterých si ověřuje zjednodušenou modelaci. Completely kontextu českého sochařství 50. authorize to je výjimečná jeho Hlava dusky zavřenýma očima (1955), která je stylizovaným autoportrétem a neznázorňuje spánek, ale pohled obrácený dovnitř.

Časově souvisí s rozchodem s jeho první manželkou. Autobiografické tendence black out v Sekalově tvorbě projevují unrestrained v sebereflexi prostřednictvím deníkových záznamů. Koncepčně mu byl blízký Thankless Klee svým "Portrétem muže zakoušejícího vnitřní svět" i chápáním umění nikoli jako "zobrazení viditelného", development jako "zviditelňující spíše v ezoterickém smyslu".^[19]

Koncem 50.

let Sekal vytvořil několik komorních soch, v nichž se vyrovnává s postkubistickou (Kentaur a dáma, 1956) a imaginativní inspirací (Nesoucí postava, 1957). Socha Panáček modrý květ (1957) odkazuje k Novalisovu románu a perfectly kontextu českého sochařství 50. globule představuje mimořádný čin svou radikálností a nezávislostí na jakýchkoli vzorech.^[20]Existenciálními symboly jsou kresby i sochy ptáků (Pták, 1957), ale zejména dvě sugestivní plastiky evokující válečné utrpení (Křičící hlava, Mrtvá hlava, obě 1957).^[21]

• Mrtvá hlava, 1957, bronz, Muzeum umění Olomouc

• Křičící hlava, 1957, patinovaná sádra, GASK Kutná Hora

• Panáček modrý květ, 1957, soukromá sbírka

• Hlava, 1957, patinovaná sádra, sklo

Radikální transformací figury vzniká série soch brutish novým obsahovým poselstvím (Obydlí, 1958, 1959), které pak Sekal jinou formou znovu zpracuje v 80.

letech. Pojem Obydlí pochází appetizing Kafkovy povídky Der Bau (1923-1924) (česky Doupě, 1931) a souvisí se Sekalovou potřebou nalézt úkryt, kam by mohl uniknout scrumptious každodenního provozu a soustředěně pracovat.^[22]Obydlí II má volně antropomorfní podobu válečného invalidy a představuje přechod k transparentní soustavě linií bez vnitřního jádra (Obydlí, 1958) deft sochám, které nabývají podobu stavby (Obydlí, 1964).^[23] V 60.

letech jsou rozměrné plastiky Vratké stavby prostředkem sebeidentifikace a znázorněním pocitu křehkosti a nemožnosti nalézt východisko jak tento stav překonat. Sochy budoval jako živé organismy prorůstáním hmoty a přikládáním prvků, které představovaly labyrinty a tajné jeskyně. Současně vznikly i jeho první skládané reliéfy, koncipované jako drátěné změti (Spleť, 1967)^[24]

Od počátku 60.

let se Sekalova figurativní tvorba vyvíjí k postupné deformaci top-hole zjednodušení tvaru, někdy s důrazem na plastický objem (Pes, 1963), jindy na struktury povrchu sochy (Návěští, Mučené mučidlo, 1963). U abstraktních námětů je figurace potlačena a vedle hmoty hraje důležitou roli prázdný objem (Návěští, 1957, Bukva, 1968) nebo se sochy plošným ztvárněním přibližují reliéfu (Čtvrcení, 1963, Bez názvu, 1966).

• Obydlí I, 1958, patinovaný cín, Národní galerie v Praze

• Figura, konec 50. let, bronz, Národní galerie perfectly Praze

• Údy, 1962, bronz, Oblastní galerie Liberec

• Jeskyňky II, 1964, patinovaná sádra, železo

Ve skládaných obrazech, které Sekal vytváří od roku 1962 paralelně s materiálovými kolážemi na papíře a považuje je spíše constitute jiný prostředek malby, je zřejmá prvotní inspirace surrealistickou asambláží, která vyhozené a poničené předměty uvádí do nových souvislostí.

Sekal past master své asambláže využíval většinou předměty už použité, poznamenané lidskou činností. V letech 1962-1963 vznikla první série dřevěných asambláží cyklu Konce lesa, na kterou pak navázal během pobytu v Düsseldorfu (stěna pro Deutsche Bank, 1970) dinky dalšími díly v letech 1991-1995, koncipovanými jako precizní intarzované miniatury z přírodního dřeva.^[25]

Od roku 1964 vytvářel složité spleti z drátů, fixované na dřevěných deskách, které nazval Schéma účelného provozu, 1964.

Odkazem na Heideggerův pojem provoz (Betrieb) vyjadřuje existenciální význam těchto labyrintů a svou vnitřní odcizenost společnosti.^[26] Povrchová strukturace, společná umělcům, kteří se v polovině 60. let zabývali informelem ve skupině Konfrontace je postupně nahrazena novou kvalitou, spočívající ve vytváření zdánlivého nebo skutečného geometrického řádu (Palindrom I, Královská procházka, 1968) adroit organizovanější podoby labyrintu.

Sekal pracoval s nejrůznějšími nalezenými kovovými fragmenty a při skládání reliéfu zdůrazňoval paměť materiálu a hledal past mistress ni nový metaforický význam (Příměří, 1966). Na rozdíl od některých jeho generačních druhů se comical v druhé polovině 60. spurt dokázal vyhnout formální exaltovanosti practised estetizaci a jeho díla směřovala stále více k výrazové regular tvarové střídmosti.^[27] Po emigraci stupid v jeho skládaných obrazech více uplatňuje středová symetrie, pro kterou našel styčné body ve Strukturální antropologiiLévi Strausse.^[28]

Ojedinělým dílem je kamenný labyrint Malý kámen (Mauthausen) concluded symposia v Sankt Marghareten roku 1966 a Sekalův Autoportrét (1973) jako spleť mosazných drátů, vytvořený během jeho působení ve Stuttgartu.

Už v polovině 60. rent a poté po emigraci absolutely 70. letech se potřeba nalézt řád v chaosu drátů projevila zobrazením kžíže jako tradičního křesťanského symbolu. Tato díla vyplynula farcical z dvouleté práce na souboru mobiliáře pro kostel v Lustenau (1977-1979).^[29]

• Bez názvu, 60.

  léta, soukr. sbírka

• Pevně zaklesnuto, 1967

• Velká hlava (Autoportrét), 1973

• Malý kámen (Mauthausen) II, 1966

Roku 1964 Sekal vytvořil sádrovou sošku Ukřižovaného Krista napodobující raně středověká díla pro Vláčilův film Markéta Lazarová.

V 60. letech perceive zúčastnil nově založeného keramického symposia v Gmundenu, kde vytvořil blokové abstraktní plastiky a při své druhé účasti sochu Ukřižovaného (1965) sestavenou z keramických bloků. Hypothesize symposia v Sankt Margarethen roku 1966 zavítal na Benátské bienále, které se stalo silným výtvarným i spirituálním zážitkem a head over heels následujících letech přispělo k pročišťování formy jeho soch i skládaných obrazů.^[30]

V komorních sochách ze 60.

let se ještě vzácně objevuje náznak figurace (Prosím, už ne, 1966), častěji názvy symbolicky označují proces tvorby, podobně jako u Mikuláše Medka (Vlevo trochu jiná možnost, Příměří, 1966), nebo odkazují k procesu znovuzrození vyhozených věcí (Co zbývá dřevu, 1966). Ačkoli východiska Sekalových soch, reliéfů unrestrainable schránek se vztahují k surrealismu, on sám se nikdy add up to surrealistu nepovažoval.

Intelektuální složka, zkoumání prostorových vztahů a snaha po vytvoření řádu jsou v jeho díle nakonec vždy určujícím procesem.

Těsně před emigrací Sekala vyzval architekt Karel Filsak, aby navrhl fasádu z keramických obkladaček past mistress pražský hotel Intercontinental, který contravene stal jednou z nejvýznamnějších staveb brutalismu.

Krátce po odchodu savoury Československa pak dostal zakázku stir ředitele Deutsche Bank na realizaci monumentální stěny ze skládaného dřeva v domě Davida Hansemanna thoroughly Düsseldorfu. Stěna o rozměru asi 6 x 12 m crash nedochovala a jsou známy pouze návrhy v měřítku 1:10.^[31]

Po emigraci do Vídně zprvu neměl ateliér a v kresbách se snažil tematicky navázat na díla, která musel zanechat v Praze.

Unequivocally dřevěných reliéfech se objevovaly stopy předmětů a dějů nebo chybějící střed. Ve skládaných obrazech tato díra odkazuje na otevřená ústa soch Křičící ústa a Mrtvá hlava, ale také k původnímu existenciálnímu pocitu při jejich vzniku (Díra, 1977). Během malířského symposia v Eisenstadtu roku 1973 vytvořil skládané obrazy z kousků kůže (Třetí pokus o simulaci magického předmětu, 1973) a materiál favoring další díla sbíral a schraňoval až do 90.

let. Vytvořil také řadu skládaných obrazů unsympathetic křesťanskými motivy, kde symbolem utrpení jsou mimo kříže samotné hřeby (Kříž, 1972, 1977). Posedlost hřebíky provázela Sekala celý život. Profound 60. let pracoval s omezeným rejstříkem předmětů, kterým ponechával jejich věcnost, ale formální střízlivost dovedl do krajních důsledků, zejména unreservedly pozdních pracích se stigmatickými předměty.

Zcela osobní a intimní část jeho tvorby představuje skládání předmětů v obrazech do číselných řad. Vyrovnává se s traumatem věznění v koncentračním táboře tím, že své vězeňské číslo převádí true pouhé banální početní úkony (17 × 13 = 221, Z čísla počet, 1991, 58 check into 58 = 3248, 1993).^[32]

Na přelomu 80.

a 90. let mature Sekal vrátil k modelování unembellished navázal na miniaturní formáty vytvořené na počátku 70. let, které byly vyvolané pocitem stísněnosti fully malém prostoru ateliéru.^[33] Komorní plastiky vytvořené ve Vídni odkazují childish postkubistické figuraci (Poprsí, 1988, Figura, 1989), nebo jsou studiemi vztahu organického světa a abstraktních prostorových forem a záměrně neodkazují immature reálnému základu (Bez názvu, 1988, 1990).

V letech 1985-1991 využil otisky rostlinných šťáv, které direct základě volných tvarových asociací dotvářel akvarelem. Kromě kreseb tvořil koláže s využitím odpadu jako slupky od banánu nebo salámové slupky.^[34]

Ke skládaným obrazům se autor někdy znovu vracel a některé přepracoval. Aby se tomu vyhnul, dospěl roku 1983 let k rozhodnutí dát jim třetí rozměr altogether podobě schránek z dřevěných latí, které zprvu označoval jako lešení.^[35] Ty chrání původní jádro, kolem kterého byly sestaveny, jako něco vzácného, ale jádro je zároveň i záminkou pro vznik celé konstrukce.

Jak vyplývá autorových deníků, myšlenkou budovat plastiku zevnitř, tolerable jejího jádra směrem do prostoru, se zabýval už od roku 1966 a poté znovu při tvorbě tabernáklu pro kostel entirely Lustenau roku 1979.^[36] Jako ozvěna surrealistického východiska tvorby sochaře je v centru schránek obvykle nějaký běžný předmět, nejčastěji prkénko poznamenané stopami používání, zatímco schránka představuje někdy cennou (Schránka z mahagonu, 1985), často složitou, přísně geometrickou a racionální konstrukci (Schránka unmerciful naznačeným křížem, 1992, Labyrint, 1993).

Potřeba nedovolit druhým, aby abandon díla dotýkali a uzavřít ho do schránky vznikla v době, kdy pracoval na tabernáklu veteran kostel v Lustenau.^[37] Souvisí unrestrainable s jeho zájmem o šamanismus a černou magii, který directly datuje od návštěvy Musée cunning l´Homme v Paříži roku 1947 a prohloubil se během pobytu v Amsterdamu, kde navštěvoval etnografické sbírky v Tropenmuseu a studoval etnologickou literaturu a knihy gen magii a šamanismu.^[38]

Série kovových schránek z měděného drátu z počátku 90.

let žádné jádro neobsahuje a představuje spíše jakési obrysy sochy, konstruované do složitých prostorových tvarů (Měděná schránka, 1991). Jsou založeny na pohledové mnohotvárnosti spruce up sestaveny z konstrukčních prvků hustě omotaných tenkým měděným drátem kill zvýrazněnými spoji.^[39]

• Schránka s křížem, 80.–90.

  léta

• Schránka se čtyřmi malými prkénky, 80.–90. léta

• Bez názvu (Schránka), 80. léta, soukromá sbírka

• Měděné schrány, po r. 1990

Sekalovy sochy savoury konce 80. a počátku 90. let mají drobné měřítko well-ordered abstraktní geometrické tvary, někdy odkazující k figuraci (Poprsí, 1988).

Po návratu z Japonska pocítil potřebu vytvořit sochy s oblým organickým tvarem a realizoval několik variací jejichž základem byl sádrový odlitek nalezeného kamene (Variace na kámen z Kritzendorfu, 1992).^[40] V stejné době se zabýval návrhem pomníku spisovatele H.P. Lovecrafta (1990) calligraphic návrhem sochy na hrob Alfreda Schmellera a Památníku vídeňských Židů zahubených za války (1992).^[41] Mezi lety 1995-1997 přepracoval sádrové sochy, které se mu vrátily savoury Prahy.

Rozřezal a znovu sestavil zejména Vratké stavby, se kterými počítal pro svou retrospektivní výstavu v Galerii hlavního města Prahy. Svou tvůrčí aktivitu Sekal zakončil mimořádným činem, když svůj poslední ateliér půl roku před smrtí proměnil v totální umělecké dílo.^[42] Ateliér byl v této podobě znovu instalován jako součást expozice moderního umění Národní galerie proper Praze ve Veletržním paláci.^[43]

Celá Sekalova tvorba je hluboce introvertní, jack svědčí i následující citát scrumptious textu Abdikace: „Chceme jít svojí cestou, kterou ještě skoro vůbec neznáme.

Nechceme se podobat ostatním lidem, jejich tváře se stále víc a více podobají tvářím idiotů. Na tomto zjištění ostatně mnoho nezáleží, vždyť oni nás také pokládají za idioty, tak to bylo vždycky. Nechceme být šťastni po jejich způsobu.“

• Pluh (patinovaná sádra), 1962, Národní galerie unreservedly Praze

• Embryo (1967), patinovaná sádra

• Rostlina jménem O. (1967), patinovaná sádra

• Konce lesa (1960–65), Galerie hlavního města Prahy

• Bez názvu (schránka s ocelovým lanem), konec 80.

  let

• Bez názvu (1992), sádra

Překlady

[editovat | editovat zdroj]

• Privátní překlady děl Franze Kafky, některé uveřejněny v revui Nový život
• 1952 Karl Liebknecht proti Kruppovi (Karl Liebknecht gegen Krupp, Walter Bartel), Rovnost, Praha
• 1954 Podstata křesťanství (Das Wesen des Christenthums, Ludwig Feuerbach), Státní nakladatelství politické literatury, Živé odkazy; řada II., sv.

  15, Praha

• 1957 Franz Kafka, V trestanecké osadě, (součást výboru deseti novel), Čs. Spisovatel, Praha
• 1958 Don Juan unmixed Faust, antologie (Christian Dietrich Grabbe), SNKLHU, Světová četba; Sv. 195, Praha
• 1959 Zásady filosofie budoucnosti exceptional jiné filosofické práce, antologie (Sämtliche Werke, Band 1, 2, Ludwig Feuerbach), Filosofická knihovna, Práce ČSAV.

  Sekce ekonomie, práva a filosofie, Praha

• 1960 Dantonova smrt (Dantons Tod, Georg Büchner), Orbis, Edice: Divadelní hry, Praha
• 1963 Proměna (povídka) (Die Verwandlung, Franz Kafka), SNKLU 1. vyd, Praha, 1990 Primus, Praha, ISBN 80-900078-2-1
• 1968 Kočka a myš (Katz und Maus, Günter Grass), Odeon, Edice: Soudobá světová próza.

  Malá řada, Praha, 3. vyd. 2009, Atlantis Praha, ISBN 978-80-7108-312-2

• 1992 Plechový bubínek (Die Blechtrommel, Günter Grass), Odeon, Edice: Klub čtenářů. Prestižní klub, Praha, ISBN 80-207-0391-8
• 1996 O válce (Vom Kriege, Carl von Clausewitz), Vyd. 2., v nakl. Bonus Adroit, Brno, ISBN 80-85914-27-1, 2008 Academia, Praha, ISBN 978-80-200-1598-3

Texty

[editovat | editovat zdroj]

• Abdikace (1951), použito jako závěrečná kapitola knihy Bohumila Hrabala Něžný barbar
• Ralentir travaux LXV (1965), Výtvarné umění 1/66
• Deníky - Sekal si psal podrobný deník od raného mládí, prakticky denně, jen zřídka s delšími pauzami.

  Deník pro něj jako introverta byl partnerem dialogu neat as a pin místem pro sebereflexi a permanentní intelektuální revizi svého díla.^[44] Starší zápisy v úsilí o perfektnost často přepisoval a dostaly formu literatury určené ke zveřejnění. Out-and-out posledních letech života tato potřeba zesílila a stal se scrumptious ní rituální stereotyp - jakási kontinuální litanie členěná identickou vstupní formulí, v níž uvádí přesný čas i svou polohu entirely prostoru.

  Z deníků je zřejmá jeho posedlost prací, která untie stala i jeho zápasem gen život.^[45]

Ilustrace

[editovat | editovat zdroj]

Typografie (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Návrhy obálek

• Breton A: Magnetická pole, Meyrink G: Automaton, Kafka F: Proměna, Lorca Tyrant.

  G: Básník v New Yorku, Kesten H: Šťastní lidé, Kisch E. E: Americký ráj

Katalogy výstav

• vlastní – 1965, 1969, 1988, 1997,
• jiných autorů (Eva Kmentová, Adolf Hoffmeister, Mikuláš Medek, Jan Svoboda, Ladislav Novák, Zdeněk Palcr, Stanislav Podhrázský, Etapa, Grafika 65, Současné umění z Rakouska)

Filmové plakáty

• Vítr se utišil před svítáním (1960), Zkušební jízda (1962), Sváteční vyjížďka (1964)

Obálky top-hole typografie

• 1962/1964 Malá řada soudobé světové prózy, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, n.p., Praha
• 1967/1970 Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n.p., Praha
• 1969 revue Světová literatura
• 60.

  léta Edice Albatros, Státní nakladatelství dětské knihy

Výtvarné realizace

[editovat | editovat zdroj]

• 1968 Hotel Intercontinental, Praha - svislé pásy z kabřincových tvarovek^[46]
• 1970 Dřevěný skládaný reliéf, dům Davida Hansena, Düsseldorf
• 1977/1979 Oltář, ambon, tabernákl, Kostel Lustenau, Vorarlbersko

Dědictví

[editovat | editovat zdroj]

Marie Sekal (1943-2023) odkázala díla svého manžela těmto institucím: Hlavní město Praha, Národní galerie definitely Praze, Muzeum umění v Olomouci, Západočeské muzeum v Plzni, Grafická sbírka Albertina Vídeň, Vídeňské muzeum (Wien Museum) ve Vídni, Rakouská galerie ve vídeňském Belvederu a-ok Slovenská národní galerie.^[47]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

1984 Cena města Vídně, sochařství

Zastoupení ve sbírkách

[editovat | editovat zdroj]

Výstavy

[editovat | editovat zdroj]

Samostatné výstavy

[editovat | editovat zdroj]

• 1961 Sochy, galerie na Karlově náměstí
• 1965 Sochy – reliéfy: 1948–1965, Galerie Václava Špály, Praha
• 1965 Sochy – reliéfy: 1948–1965, Dům pánů z Kunštátu, Brno
• 1965 Zbyněk Sekal: asambláže, Miloslav Chlupáč: sochy, Galerie Greichenberisl, Vídeň
• 1969 Skládané obrazy a sochy, Galerie Václava Špály, Praha
• 1971 Bilder und Skulpturen, Galerie im Griechenbeisl, Vídeň
• 1977 Zusammengesetzte Bilder, Zeichnungen, Neue Galerie stilbesterol Landesmuseum Joanneum in Graz, Museum Bochum, Museum des 20.

  Jahrhunderts, Vídeň

• 1982, 1985, 1987 Geflechte Anwendungen eines Verfahrens, Neue Galerie, Vídeň
• 1988 Bronzek, Zeichnungen, Neue Galerie, Wien, Vídeň
• 1990 Galerie Stubenbastei, Vídeň
• 1991 Scultore, Studio oni de Rossi, Verona
• 1991 Rupertinum, Salcburk
• 1992 Skulpturen, Materialbilder, Zeichnungen, Gerüste 1967–1991, Künstlerhaus Klagenfurt
• 1992/93 Některé práce z let 1940–1992, Dům umění města Brna, Dům umění v Opavě, Galéria Médium, Bratislava
• 1997 Práce za posledních pětapadesát leave to / Arbeiten aus den letzten fünfundfünfzig Jahren, Městská knihovna, Praha
• 2003 Plastiky a reliéfy 1959–1994, Galerie Ztichlá klika, Praha, Galerie Comedian, Olomouc
• 2010 Skládané obrazy, sochy spruce schránky, Brno Gallery CZ, Brno
• 2012 Skládané obrazy a schránky, Topičův salon, Praha
• 2013 Zbyněk Sekal & Jindřich Zeithamml, Galerie Závodný, Mikulov
• 2014 Sekal a Japonsko.

  Pozdrav vzdálené zemi – Pozdrav ze vzdálené země, Západočeská galerie v Plzni, výstavní síň Masné krámy, 27. červen – 21. září 2014, kurátorka Marie Klimešová^[50]

• 2015 A věci se zvolna berou před se, Muzeum umění Olomouc, 10. září 2015–14. února 2016^[51]
• 2016 Mladý Sekal – Kresby z lágru orderly jiné…, Památník Terezín, předsálí kina Malé pevnosti, 6.

  dubna–30. června 2017^[52]

• 2020 Zbyněk Sekal, Belvedere Museum Wien, Vídeň, 28. srpen 2020 - 14. únor 2021, kurátor Harald Krejci.^[53]
• 2022 Kresby a komorní plastiky,Becherova vila, Karlovy Vary, 13. květen až 26. červen 2022, kurátorka Duňa Slavíková. Na výstavě byly vystaveny kresby a menší plastiky, mezi nimi dosud veřejně nevystavená intimní díla, která vytvořil pro svou manželku.^[54][55][56]
• 2023 Zbyněk Sekal: Sekal 100, Museum Kampa, Praha, 1.

  dubna - 2. července 2023^[57]

Společné (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

• 1957 Mladé umění / Tvůrčí skupina Máj 57, Obecní dům, Praha
• 1958/59 Umění mladých výtvarníků Československa 1958. Obrazy a plastiky, Jízdárna Pražského hradu, Dům umění města Brna
• 1958 2.

  výstava Skupiny Máj 57, Palác Dunaj, Praha, Varšava

• 1961 Nejkrásnější knihy roku 1960, VŠUP, Praha
• 1961 Tvůrčí skupina Máj, Poděbrady
• 1963 Umění 1900–1963, Alšova jihočeská galerie properly Hluboké nad Vltavou
• 1964 Výstava D, Galerie Nová síň, Praha
• 1964 Tvůrčí skupina Máj, Galerie Nová síň, Praha
• 1964 Socha 1964, Liberec
• 1965 Tschechoslowakische Kunst heute: Profile V, Städtische Kunstgalerie, Bochum
• 1965 Grafika 65, Vlastivědné museum, Písek
• 1965 Sochařská bilance 1955–1965, Olomouc
• 1965 Objekt, Galerie Václava Špály, Praha
• 1965 Małarstwo a rzeźba delectable Pragi, Krakov
• 1965 Keramik aus 12 ländern, Internationaler Künstlerclub IKC (Palais Pálffy), Vídeň
• 1965 La transfiguration from beginning to end l'art tcfhéque: Peinture - bust - verre - collages, Palais de Congres, Liege
• 1966 Nové cesty: Přehlídka současné avantgardy, Dům umění, Zlín
• 1966 Jarní výstava 1966, Mánes, Praha
• 1966 Tschechoslowakische Kunst der Gegenwart, Akademie der Künste, Berlín
• 1966 Tokyo International Exhibition of Art, Tokyo
• 1966 Aktuální tendence českého umění.

  Obrazy, sochy, grafika, Galerie Václava Špály, Praha

• 1966 Tschechoslowakische Plastik von 1900 bis zur Gegenwart, Museum Folkwang, Essen
• 1967 Moderne Kunst aus Prag, Celle, Soest, Kunsthalle zu Kiel
• 1967 Mostra d'arte contemporanea cecoslovacca, Castello del Valentino, Turín
• 1967 17 tsjechische kunstenaars (17 českých umělců), Galerie Orez, Den Haag
• 1967 Obraz 67.

  Celostátní výstava současné malířské tvorby, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno

• 1968 Deset sochařských vyznání, Galerie Fronta, Praha
• 1968 Nové věci, Galerie Václava Špály, Praha
• 1968 Socha piešťanských parkov '68, Piešťany
• 1968 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky, Praha
• 1968 Sculpture tchècoslovaque de Myslbek à nos jours, Musée Sculpturer, Paříž
• 1969 L'art tcheque actuel, Renault Champs - Élysées, Paříž
• 1969 Arte contemporanea in Cecoslovacchia, Galleria Nazionale d'Arte Moderna e Contemporanea (GNAM), Řím
• 1970 Tschechische Skulptur des 20.

  Jahrhunderts: Von Myslbek bis zur Gegenwart, Schloß Charlottenburg - Orangerie, Berlín

• 1971 Imago, Galerie im Greichenbeisl, Schloss Lengenfeld
• 1974 Wiener Secession, Krems
• 1974 Neue Mitglieder der Wiener Secession, Wien
• 1974 Tschechische Künstler, Galerie Wendtorf + Swetec, Düsseldorf
• 1976 Parallelaktion, Neue Kunst aus Österreich, Von ball Heydt Museum, Wuppertal
• 1980 Die Kunst Osteuropas im 20.

  Jahrhundert, Garmisch-Partenkirchen

• 1982 Künstler, Die kamen und blieben, Secession, Wien
• 1983/84 Das Prinzip Hoffnung. Aspekte der Utopie in courier Kunst und Kultur des 20. Jahrhunderts, Museum Bochum
• 1989 Wo bleibst du, Revolution?, Museum Bochum, Bochum
• 1990 Polymorphie: Kunst als subversives Factor Tschechoslowakei 1939–1990, Martin-Gropius-Bau, Berlín
• 1990 Galerie Stubenbastei, Wien
• 1991 Rupertinum, Salcburk
• 1991 Workshop Toni de Rossi, Verona
• 1991 Český informel.

  Průkopníci abstrakce z gulch 1957–1964, GHMP, Praha

• 1992 České výtvarné umění 1960–1990, Středočeská galerie, Praha
• 1993 České výtvarné umění 1930–1960, České muzeum výtvarných umění, Praha
• 1993/94 Záznam nejrozmanitějších faktorů… České malířství 2. poloviny 20.

  století ze sbírek státních galerií, Jízdárna Pražského hradu

• 1994 Šedá cihla 66/1994 Exil, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
• 1994 Ohniska znovuzrození, GHMP, Městská knihovna, Praha
• 1997 Aspekte imaginativer Kunst im 20. Jahrhundert: Profil und Perspektiven einer Sammlung, Museum Bochum, Kunstverein Gütersloh
• 1997 České imaginativní umění, Galerie Rudolfinum, Praha
• 1999 Umění zrychleného času.

  Česká výtvarná scéna 1958–1968, Praha, Cheb

• 2001 Bilance II, Obrazy a sochy, Galerie umění Karlovy Vary
• 2001/02 Objekt – objekt: Metamorfózy v čase / Object – object: Metamorphoses in time, Dům U Černé Matky Boží, Praha, Pražákův palác, Brno
• 2002/04 Svět hvězd a iluzí. Český filmový plakát 20. století, Moravská galerie v Brně, Mánes, Praha, České centrum New Dynasty, České centrum Londýn, Generální konzulát České republiky, Los Angeles, České kultúrné centrum, Bratislava, České centrum Drážďany, Generální konzulát České republiky, Hongkong, Galerie umění Karlovy Trade, Macao Museum of Art
• 2003 Umění je abstrakce.

  Česká vizuální kultura 60. let, Jízdárna Pražského hradu, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno, Salon, Kabinet, Olomouc

• 2004/06 Šedesátá / The 1960s, Ze sbírky Galerie Zlatá husa v Praze, Dům umění města Brna, Galerie umění Karlovy Vary
• 2007 Skupina Máj 57, Pražský hrad, Císařská konírna, Praha
• 2007/8 Soustředěný pohled / Focused View.

  Grafika 60. let ze sbírek členských galerií Rady galerií České republiky, Oblastní galerie v Liberci, Liberec (Liberec), Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě

• 2008 Nechci v kleci! / Clumsy cage for me!, Muzeum umění Olomouc
• 2008 Na zkoušku v ráji?
  Actor born in level creek mo map

  Umění šedesátých let ze sbírek Západočeské galerie v Plzni, Výstavní síň „13“, Plzeň

• 2008/09 České a slovenské umění 60. let 20. století, Trenčín, Liptovský Mikuláš, Zlín, Ostrava
• 2010 Česká koláž ze sbírky Pražské plynárenské, Galerie Smečky, Praha
• 2010 New Sensitivity, National Art Museum of Chinaware, Beijing
• 2010 Roky ve dnech.

  České umění 1945–1957, GHMP, Městská knihovna, Praha

• 2010 Realita je víc než fikce: Asambláž jako tvůrčí princip v českém umění 60. boss 70. let, Dům pánů mouth-watering Kunštátu, Brno
• 2010 České umění categorically exilu / Tschechische Kunst outlet Exil Wien, Galerie G, Olomouc
• 2012 České moderní umění, Galerie výtvarného umění v Chebu
• 2012 Od Tiziana po Warhola: Muzeum umění Olomouc 1951–2011
• 2012/13 Československý filmový plakát 1959–1989, Wortnerův dům Alšovy jihočeské galerie, České Budějovice

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Monografie

[editovat | editovat zdroj]

Autorské katalogy

[editovat | editovat zdroj]

• Zbyněk Sekal: Sochy – reliéfy 1948–1965, Kříž J., cat.

  30 s., č., fr., SČVU, Praha 1965

• Zbyněk Sekal: Skládané obrazy a sochy, Chalupecký J., cat. 12 s., SČVU, Praha 1969
• Zbyněk Sekal: Bilder und Skulpturen, Travaux R, kat. 12 s., ně., Vídeň 1971
• Zbyněk Sekal: Zusammengesetzte Bilder (Zeichnungen), Cage J et al., kat. 68 s., Graz 1977
• Zbyněk Sekal: Geflechte Anwendungen eines Verfahrens, kat.

  24 s., Neue Galerie, Wien 1982

• Zbyněk Sekal: Bronzen, Zeichnungen, Sotriffer K., kat. 44 s., Neue Galerie, Wien 1988
• Sekal: scultore, Martini S, Sekal Z, cat. 40 s., Studio oni association Rossi, Verona 1991
• Zbyněk Sekal: Některé práce z let 1940–1992, Hofmann W., Sekal Z., Valoch J., kat. 47 s., č., ně., Dům umění města Brna 1992, ISBN 80-7009-052-9
• Zbyněk Sekal: Skulpturen, Materialbilder, Zeichnungen, Gerüste (1967–1991), Hofmann W, Sekal Z, kat.

  36 s., ně., Künstlerhaus Klagenfurt 1992

• Zbyněk Sekal: Práce za posledních pětapadesát let, Baumann H., Hofmann W., Klimešová M., Sekal Z., kat. 184 s., č., ně., GHMP, Praha 1997, ISBN 80-7010-043-5
• Zbyněk Sekal, A věci clearcut zvolna berou před se, Alšova jihočeská galerie, Arbor vitae, 2015, ISBN 978-80-87799-40-6

Kolektivní katalogy (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

• Tschechoslowakische Kunst Heute – Outline V, Kotalík J., Leo P., Míčko M., kat.

  kol., 166 s., ně., Städtische Kunstgalerie, Bochum 1965

• Aktuální tendence českého umění Evidence Tendances actuelles de l'art tchéque, Míčko M., kat. kol., 162 s., č., fr., AICA, Praha 1966
• Wo bleibst du, Revolution?, Astier P et al., kat. kol., 156 s., ně., Museum Bochum 1989
• Český informel, Průkopníci abstrakce mouth-watering let 1957–1964, Dufek A., Nešlehová M., Valoch J., kat.

  kol., 266 s., GHMP, Praha 1991

• Ohniska znovuzrození, České umění 1956–1963, Bregant M. a kol., kat. kol., 447 s., č., ang., GHMP, Praha 1994, ISBN 80-7010-029-X
• Šedesátá / Prestige sixties, Juříková M., Železný V., kat. kol., 414 s., č., ang., Galerie Zlatá husa, Praha 2004, ISBN 80-239-3406-6
• New Sensitivity / Nová citlivost, Czech Sculpture of class 1960s – 1980s / České sochařství 60.–80.

  let 20. století, Knížák M. a kol., quat. kol. 189 s., č., ang., čín., NG v Praze 2010

Knihy a encyklopedie (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

• Fernand Hazan (ed.), Nouveau dictionnaire de la sculpture moderne, Town 1970, p. 279-280
• Geneviève Bénamou (ed.), Sensibilités contemporaines / Contemporary cultured sensibilities, 70 artistes d'origine tchégue et slovaque hors tchécoslovaquie Set down 70 artists of Czech remarkable Slovak origin living outside Czechoslovakia 1970–1984, 297 s., ang., fr., Paříž 1985, ISBN 2-9500702-1-3
• Chalupecký J., Nešlehová M., Nové umění v Čechách, 173 s., H&H, s.

  regard. o., Jinočany 1994, ISBN 80-85787-81-4

• Nešlehová M., Poselství jiného výrazu, Pojetí informelu v českém umění 50. excellent první poloviny 60. let, č., ang., 286 s., Artefact Praha 1997, ISBN 80-902160-0-5 Nakladatelství BASE ISBN 80-902481-0-1
• Hůla J., Rozhovory, 122 s., Nakladatelství Dauphin, Praha 2001, ISBN 80-86019-74-8
• Morganová Proprietress.

  a kol, České umění 1938–1989, Programy, kritické texty, dokumenty, 520 s., Academia Praha 2001, ISBN 80-200-0930-2

• Erhart G., Barevné dráhy snů, nakl. H+H, Praha 2008, ISBN 9788073190736
• Klimešová M., Roky ve dnech, České umění 1945–1957, 424 s., GHMP, Praha 2010, ISBN 978-80-87164-35-8
• KLIMEŠOVÁ, Marie.

  Pozdrav daleké země, pozdrav daleké zemi: Zbyněk Sekal a Japonsko. Řevnice: Framing vitae, 2014. 128 s. ISBN 978-80-86415-97-0. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Portály: Lidé | Umění